Sedící dívčí akt. Jan Černý navštěvoval na VŠUP v Praze ateliér sochařství (prof. Mařatka) a ateliér skla (prof. Štipl). Od roku 1947 pedagogicky působil na Střední odborné škole sklářské v Železném Brodě. Jan Černý se technologií tavení skla zabýval od 40. let, svojí návrhářskou tvorbu spojil s touto technikou. V 60. letech se stal výtvarníkem jabloneckého družstva Maják, kde realizoval podle vlastních návrhů velké množství skleněných reliéfů. Začal zde spolupracovat se svým žákem Jiřím Rybou, s kterým vytvořil kolem sedmdesáti děl. Jejich společná tvorba, která je charakteristická sochařským přístupem s typickou expresivní stylizací, je více známa v zahraničí nežli v Čechách a technologicky je považována za průkopnickou. V 90. letech na jejich tvorbu navázala celá generace sklářů. Jan Černý společně s Jiřím Rybou realizovali v 70. letech vlastní návrhy trojrozměrných plastik zpravidla v jednom kuse jako unikátní díla.