Josef Hapka

1912

Josef Hapka
* 12. 3. 1912 Podolí - † 3. 7. 1987 Valašské Meziříčí
Studoval nejdříve soukromě u akademického malíře Františka Hoplíčka v Olomouci. V roce 1938 odešel do Prahy na Akademii výtvarných umění, kde studoval v ateliéru figurální malby profesora Jakuba Obrovského. Mezi jeho učiteli byl i významný český krajinář Vlastimil Rada. Válečné události a uzavření českých vysokých škol posunuly absolutorium Akademie výtvarných umění až na r. 1946. Mezitím se zúčastnil Výstav mladých ve Zlíně a vystavoval i na Prombergerově saloně v Olomouci (r. 1943).
Po válce a po absolvování Akademie výtvarných umění v Praze se začal plně rozvíjet Hapkův mnohotvárný malířský talent. I když byl figuralista, maloval také portréty, žánrové scény i zátiší. Především se však stále znovu a znovu pokoušel uměleckým jazykem tlumočit své chápání krajiny, neboť ta byla jeho trvalým inspiračním zdrojem. Upřednostňoval krajinu valašskou, v níž se narodil a vyrůstal, a která mu poskytla i místo posledního odpočinku. Maloval však i krajinu z okolí Prahy, která se mu stala na řadu let domovem. Vystavoval s výtvarnou skupinou Umělecké besedy a podílel se na mnoha souborných výstavách. I když byl řadu let činný v Praze, převážně pracoval na svém rodném Valašsku. Jeho cesty na Valašsko byly návraty ke kořenům tvořivého světa. Maloval portréty, žánrové obrazy lidí při práci i odpočinku, miloval podobu valašské krajiny. I když žil v Praze, nedokázal přetrhnout pouto, které jej spojovalo s Valašskem, a to dalo vzniknout jeho nejlepším obrazům. Akademický malíř Josef Hapka zemřel po delší nemoci ve Valašském Meziříčí.
Malování bylo pro Josefa Hapku celoživotním zápasem, ale i nesmírným štěstím a radostí. Protože miloval malování, maloval lidi a miloval je, byl stále s nimi a s přírodou, zanechal po sobě dílo jako málokterý výtvarník. Na výstavách jeho děl se mohli návštěvníci přesvědčit o jeho malířském mistrovství, o kultuře barevnosti, o citlivém zvládnutí problémů a mistrovství figurálních žánrů. V širokém záběru námětů dokázal zachytit svými obrazy a kresbami pestrou mozaiku života, který ctil a miloval.