Na rubu Sýkora 71, číslováno - 96/100, zaskleno.

Zdeněk Sýkora, narozen 3. února 1920 v Lounech a zesnulý 12. července 2011 tamtéž, byl významným českým malířem, jehož inovativní práce získaly mezinárodní uznání a jsou součástí řady prestižních světových sbírek moderního umění. Přestože měl zpočátku mnoho skeptiků, stal se Sýkora jedním z průkopníků integrace umění a technologie, zejména v oblasti využití počítačů v přípravě výtvarného díla.
V jeho počátečních pracích se promítl zájem o kombinatoriku geometrických tvarů a výzkum vztahů mezi nimi. Sýkora definoval jasná pravidla pro vytváření svých struktur, což mu umožnilo experimentovat s kombinacemi a variacemi v rámci těchto pravidel. Přestože byl jeho přístup velmi racionálně zaměřený, jeho díla často vyzařovala organičnost a spontaneitu, což bylo odrazem jeho vidění světa jako neustále se měnící entity.
Sýkora byl také významným pedagogem. Po uzavření vysokých škol během druhé světové války krátce pracoval na železnici, ale po válce nastoupil ke studiu výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie na Univerzitě Karlově v Praze. Zde začal svou akademickou kariéru, později dosáhl pozice docenta malby. Kromě toho se Sýkora věnoval i architektuře a stal se členem tvůrčí skupiny Křižovatka, založené v Praze v roce 1963.
Jeho význam pro světové umění byl uznán mnoha oceněními, včetně titulu rytíře Řádu umění a literatury, který mu byl udělen francouzským ministrem kultury v roce 2003. V roce 2005 obdržel rakouskou cenu Herberta Boeckla za celoživotní dílo. Ačkoliv byl známý svým racionálním přístupem k umění, jeho práce ukazovaly hluboké pochopení a cit pro svět kolem něj.