Jan Honsa (8. června 1876 Tisová u Vysokého Mýta - 9. září 1937 Polička) byl český malíř a grafik, krajinář, 1893-1899 žák Julia Mařáka na pražské Akademii a jeden z nejmladších malířů generace tzv. mařákovců; též člen pražského Mánesa a vídeňského Hagenbundu. Na rozdíl od svých generačních druhů byl jako syn hospodáře v Běstovicích u Chocně jediným skutečným venkovanem mezi nimi a jeho těsné spojení s půdou jej předurčovalo ke krajinomalbě, jejíž impresionistický impulz byl méně spojen s krásou přírody, jak ji chápali jeho městští spolužáci, ale spíše s projevy životadárnosti přírody jako takové. Honsův osobitý styl, snadno rozpoznatelný a i v širším než českém kontextu dosti jedinečný, je originální směsí evropského impresionismu a české venkovské secese, toho zlidovělého rokoka, jež bylo formou barvotisků a obrázků z vesnických poutí jedním z mála výtvarných inspiračních zdrojů venkovských lidí ve druhé půli 19. století. V tomto směru se za života Janu Honsovi nedostalo většího uznání, neboť jeho dílo po roce 1912 jen málo reflektovalo moderní trendy. Z dnešní perspektivy je ale toto dílo daleko osobitější a s českou výtvarnou tradicí srostlejší než napodobivé formální výboje své doby.
Signováno vpravo dole, originál