Miroslav Sabev (* 8. 10. 1952, Hukovice / † 15. 2. 2011, Ostrava) patřil k těm uměleckým osobnostem, které si musely sáhnout až na ono příslovečné dno, aby našel odrazový můstek k tvorbě, k životní vyrovnanosti, k náboženské reflexi a pozitivnímu vztahu k životu. To vše se odráželo v jeho tvorbě. Jeho hlavní malířskou technikou byla malba špachtlí olejovými barvami především na lepenku formátu 70x100 cm. Plocha tohoto rozměru mu dávala dostatečný prostor k vyjádření umělecké myšlenky. Klíčem k jeho obrazům je prvotní imprese, stejně jako následné ztišení a zaměření na osamocený "dialog" s tématem obrazu. Šepsováním a nanášením mnoha vrstev olejových barev dosahoval jedinečných barevných ploch. Kombinace prolínání barevných vrstev a hranatých ploch tvořených špachtlí dodává jeho pracím impresionistický nádech (zvláště tvorba z pol. 90. let), zároveň jej však překračuje velmi expresívním, někdy až nervním dotvářením za pomocí prstů a štětců. Nejčastější témata jeho prací byly ženské akty, portréty přátel a členů rodiny, také však téma Krista, kříže. Jeho ženské akty jsou ve většině bez obličeje. Žena v pojetí Sabeva je objektem touhy a vášně, ale také zároveň smutku a osamění. Erotika, milování je (viděno Sabevovýma očima) touha po naplnění, které se nedostavuje. Je zde však jiný druh vztahu, ve kterém lze nalézt útěchu a naplnění a tím je mystická - náboženská zkušenost. Ta se projevila nejsilněji v několika obrazech malovaných často v nejtěžších obdobích malířova života - ve vězení (Matka Tereza), na ulici (Kristus) nebo i později (cyklus Kříže). Portrétní tvorba dosahuje u Sabeva nejsilnějších účinků právě u lidí, ke kterým má malíř hluboký vztah. Mistrovská je však také jeho schopnost vystihnout fyziologické i povahové rysy při portrétování podle předlohy. Věrnost předloze a přitom osobité ztvárnění dělají z jeho portrétů vynikající díla. Miroslav Sabev však nepřestával experimentovat, neustále hledal nové cesty pro umělecké ztvárnění svých myšlenek, které odrážejí jeho těžké tvorby vytvořil stovky děl. Jeho cyklus baletních impresí se svoji lehkosti expresivního záznamu rozpohybovaných figur tanečníků a nevšedně zvolenou, ale mistrovsky zvládnutou technikou, řadí k tomu nejpozoruhodnějšímu, co kdy vytvořil. zdroj: Lucie Sabevová