Volně ložený list. Místy slabě viditelné fleky v ploše. Signováno vpravo dole.
Narodil se 24. 8. 1885 ve Žlunicích u Nového Bydžova a zemřel 13. 5. 1946 v Praze.
Malíř, grafik a ilustátor.
Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1903–1908 Akademii výtvarných umění (dostal pokyn odejít, neboť "pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům"). Na začátku jeho tvorby se nechal ovlivňovat především zahraničními umělci. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete (1907), obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. V následnujících letech hledat svůj osobitý styl, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu. V roce 1911 v obraze Idyla (Dvě dívky při koupeli) poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje až do roku 1923. Motivem této kombinace byly jeho vzpomínky  z dětství, kdy ženy na venkově nosily červené spodničky a modré blůzy. V témže roce se v Paříži setkal s kubismem a jeho další tvorba byla tímto střetem silně ovlivněna. Vystavoval společně se skupinou Tvrdošíjní, patřil do Spolku výtvarných umělců Mánes.
Po roce 1923 začal hledat nové téma a maloval krajiny. Toto období Špálovy tvorby se nazývá zelené období, trvající až do roku 1926. Vrcholem jeho malování přírody bylo však tzv. modré období, kdy používal v mnoha odstínech jedinou barvu. Malování přírody využíval k vyjádření sebe sama. Po roce 1930 se uchýlil k méně osobité, honosnější malbě kytic a zátiší. 
V roce 1945 mu byl udělen titul národního umělce.