Rámováno v paspartě, zaskleno. Signováno vpravo dole.
Adolf Zábranský studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Františka Kysely a na Akademii výtvarných umění u Viléma Nowaka. V roce 1943 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes a o šest let později Svazu čs. Výtvarných umělců. Zabýval se malbou, novinovou kresbou a návrhem plakátů. Známá jsou například sgrafita v Hrzánském paláci a Ledeburské zahradě v Praze. Největších úspěchů ale dosáhl v ilustracích. Snažil se důsledně propojit text s obrazovým doprovodem knihy. Tímto způsobem ilustroval Olbrachtovu knihu "Ze starých letopisů" (1952), v níž se nechal inspirovat výtvarným rukopisem Mikoláše Alše, dále pak Baarovu "Hanýžku a Martínka" (1939) a například "Národní pohádky a pověsti" Beneše Třebízského (1941). V roce 1959 byl jmenován zasloužilým a v roce 1970 národním umělcem. Svými ilustracemi získal mezinárodní uznání, o čemž svědčí cena H. Ch. Andersena z roku 1972. V roce 1974 mu byla udělena cena nakladatelství Albatros a o dva roky později Evropská cena IBBY*)